Věčný návrat volyňských Čechů

Přijeli kdysi vlakem, koňmo nebo pěšky. Po zrušení nevolnictví na Rusi v roce 1861 nabídl car Alexandr II., car veškeré Rusi, pozemky a daňové úlevy pro Čechy, kteří toužili odjet z tehdejšího Rakouska. Odjeli v několika vlnách do míst, jíž se říkalo Volyň – nynější součásti západní Ukrajiny.
Snažili se být pilnými hospodáři, zakládali pivovary, školy, hasičské sbory, ale i celé vesnice. Po změnách poměrů v carském Rusku a s příchodem Velké války, bolševické revoluce a dalších zmatků, zapojili se do budování nového Československa. Právě na Volyni vytvořil z původní České družiny budoucí prezident Tomáš Garrigue Masaryk základy legií, které společně s těmi francouzskými umožnil vznik samostatnosti.
Druhá světová válka rozvrátila jejich osudy. Ocitli se uprostřed nelítostné konfrontace mezi několika armádami: wehrmachtem, bolševiky, a ukrajinskými nacionalisty. V té době se objevila poprvé myšlenka návratu do rodné vlasti, jež se uskutečnila od února do května roku 1947.
Tato myšlenka se pravidelně objevuje znovu. Přišla na pořad dne po černobylské tragédii, kdy část obyvatel opravdu odjela, objevuje se i nyní, kdy Ukrajina čelí opět válečnému konfliktu.