Hasnabad

Dháka, hlavní město Bangladéše s více než sedmnácti milióny obyvatel je nejrychleji rostoucí metropole na světě trpící nejvyšší populační hustotou. Každý den se sem stěhuje více než dva tisíce nových obyvatel z různých koutů země. Rodiny jsou nuceni opustit své domovy v důsledku ztráty půdy způsobené velkými záplavami, za které mohou stále častěji se opakující cyklóny a zvyšující se hladina moře. Tyto ekologické procesy dále souvisí se zasolením zemědělské půdy, říční erozí, znečištěním pitné či užitkové vody. Dháka nestačí vstřebávat masový nárůst obyvatel a nemůže nabízet další neobydlená území, která by byla vhodná pro příliv migrantů z venkova. Téměř padesát procent obyvatel žije ve slumech. Metropole se potýká se stále vážnějšími ekologickými problémy, infrastruktura městského rozvoje pokulhává, životní úroveň se zhoršuje a život ve městě se tak stává doslova noční můrou. Tito lidé se pak stávají uprchlíky ve vlastní zemi. Část z těchto klimatických uprchlíků dorazí do průmyslové čtvrti Munshiganj, jedné z nejvíce znečištěných oblastí světa. Zde se snaží vytvořit nový domov v primitivních chýších z nepálených cihel, slámy a plastu, postavených mezi skládkou toxického odpadu a cihelnami. Ovzduší, půda i voda je zde kontaminováno z koželužen, továren na výrobu hnojiv, plastu a hliníku. Nedaleko protékající řeka Buriganga je doslova bilologicky mrtvá. Vzhledem k neustálé migraci a nedostatku zdravotní péče neexistuje téměř žádná dokumentace o smrtícím dopadu těchto životních podmínek na lidské zdraví.